„Dobrý den, chtěla bych k Vám na PSYCHOSOMATICKÉ VYŠETŘENÍ objednat svoji pětiletou DCERU, je pořád nemocná. Je to možné?“
Možné je všechno, ale u tak malých dětí je daleko lepší JINÉ ŘEŠENÍ.
.
.
.
.
Muž, žena a dítě tvoří tzv. „sociální dělohu“ – vývojový model používaný v rodinné terapii (*).
Je to uzavřený okruh plný vzájemných interakcí. Platí, že co jednomu se stane, všem se stane. Každý má své místo, práva a povinnosti.
Dítě do deseti let nevnímá slova, která si my dospělí vyměňujeme, ale emoce. Pokud je mezi dospělými napětí, somatizuje nejslabší článek, což je většinou právě dítě, nebo domácí mazlíček. Doslova klade své zdraví na oltář stability rodiny.
Proto pokud se vrší choroby/infekce/úrazy, je dobré nechat malého pacienta samozřejmě dobře vyšetřit, a jestliže je všechno v pořádku zaměřit se na možnou tenzi ve vztazích nás dospělých. Příznaky a nemoci dětí jsou ve skutečnosti předsunutými symptomy rodinných potíží skrytých v pozadí. 🤔
A tak je lepší, když se na terapii objedná dospělák, než když utrácí čas, energii a peníze za maloška, bo to stejně není kauzální řešení. Takové rozhodnutí ovšem může bolet – dotknout se našeho ega a ukazuje, že změnit se/pracovat budeme muset my (ne partner a už vůbec ne dítě).
Zkuste teď ale neřešit svoje děti/synovce/neteře a zavzpomínejte, když jste byli VY SAMI dětmi a byli jste nemocní/něco se vracelo/ případně se stal úraz – jak to tenkrát vypadalo ve vaší „sociální děloze“.
Byla mezi dospěláky tenze?
S. ❤️ 🩺
(*) citováno z knihy – Rodinná terapie psychosomatických poruch – Chvála, Trapková
Metafora „sociální dělohy“ vznikla přirovnáním biologické funkce dělohy a vývoje plodu v ní od početí do narození ke změnám v rodině od narození dítěte do jeho osamostatnění.
