Jj, i tohohle si u svých pacientů všímám a zařazuju to do souboru informací k pochopení jejich životních příběhů a následné terapii.
U nás doma nikdo nikdy tetovaný nebyl a já sama se tetovaných lidí vždycky bála. 💀
V brněnských skriptech soudního lékařství se píše, že díky tetování snadněji identifikujete mrtvolu. A dělí ho na naivní motivy, jako jsou motýli, delfíni, a drsné – např. na krku se vzkazem „zde odříznout“. To musí v soudním lékařství jistě udělat dojem. 😁
Z psychosomatického pohledu se však nabízejí daleko širší souvislosti. 📚👇
Pojďme trochu do extrémů: Pokud je u teenagerů obrovský přetlak emocí, se kterými si jinak neumí poradit, uchýlí se často např. k nářezům kůže na předloktí nebo stehnech. Teprve toto jim uleví (doslova vyplaví endorfiny). A podobně je tomu i u tetování.
Lidé se většinou nechávají tetovat v návaznosti na nějaké emočně náročné období (negativní i pozitivní). Každý obrázek na kůži má své psychosociální souvislosti – je to vlastně jeho COPINGOVÁ/zvládací STRATEGIE. Začala jsem se svých pacientů doptávat, kdy která tetování vznikla a v návaznosti na co. Ne zřídka to bývá ztráta blízkého či jiná nelehká situace, nebo nějaká intenzivnější životní změna či nový životní „začátek“.
Tetovaných lidí se už nebojím. Naopak mě jejich příběhy, často barevnými vzory vetkané do kůže, začaly velmi zajímat a hltám je všemi smysly.
A jen pro pořádek, já sama žádné tetování nevlastním, protože se strašně bojím jehel, tohle je jen nalepovačka, bo ve fotobance nic lucidního nebylo 😉
A co vy, máte teda kérku?
Jaký je její příběh?
Napište. 🤗
S. ❤️🩺
