Když procházím se svými pacienty možnou příčinu jejich potíží, začínám od nabídky fyzického přetížení, úrazu, klíštěte, infekce, horeček. A pokud mi to znegují, přicházím s otázkou: „Bylo před tím třeba nějak víc stresu, trápení?“
„Ani ne.“
„Ani ne?“
„Tož tak normálně…“
„Takže Váš život byl báječný a krásný, akorát se to tělesně celé vydrbalo?“
„No, tak nějak.“
.
.
.
Pak občas sáhnu do šuplíku a nechám je vyplnit si Inventář životních událostí.
👇👇👇
Často si ani neuvědomujeme, co všechno může našemu tělu působit stres. Tzn. z pohledu fyziologie: dostávat ho do vysokých energetických otáček, které z dlouhodobého hlediska vedou k vyčerpání.
Člověk pak může pociťovat nadměrnou únavu, nevýkonnost, podrážděnost, poruchy spánku… U pohybového aparátů dochází ke snížení kontrolních mechanismů – což může vést ke zvýšené úrazovosti, snazší zranitelnosti, bolestem úponů, měnícím se a přesouvajícím se bolestem. Zkrátka, cítím se jaksi divně, bolavě, neuhověně, ale při základní lékařské prohlídce u obvodního mi nic zásadního nenajdou (ani v krevních odběrech, ani na rentgenu).
Je potřeba si uvědomit, že STRES je fyziologická/normální reakce těla na skutečné, nebo domnělé (!) nebezpečí. Je tu už stamiliony let a primárně byl určen k biologickému přežití (k souboji se šelmou, divokou přírodou a všemi nepřáteli), ne hádkám v kuchyni.
Pomocný odhad intenzity psychosociální zátěže nabízí již od šedesátých let – Inventář životních událostí (Holmes, Rahe), který boduje nejčastější stresově působící události a poskytuje tak určitou kvantifikaci, kolik toho bylo na člověka osudem naloženo. Pokud tam nějaké položky nejsou, ačkoliv se přihodí (např. vyloupený byt, ukradené auto, povodeň, epidemie koronaviru), odhadem přirovnáme událost k některé zařazené a přidělíme příslušný počet bodů. (*)
Stresová zátěž se hodnotí součtem bodů získaných za posledních 12 měsíců.
Pokud jste napočítali víc než 250 bodů, je pravděpodobné, že tak náročný rok můžete odstonat psychosomatickým onemocněním. Čili teď, když už to vím, je dobré se o sebe postarat – cíleně si zařazovat odpočinek, relaxační techniky, pobývat s přáteli, chodit do lesa, dopřát si kvalitní stravu…
A i tady není samotný počet bodů směrodatný. Záleží, jak sami danou událost (např. rozvod) vnímáme, jaké máme sociální zázemí (co na to naše rodina, přátelé), naše předchozí zkušenost s traumatem, zralost kognitivních funkcí a obecná kapacita zvládat zátěž.
Překvapilo vás v tabulce něco?
Kolik vám za loňsko vyšlo?
S. ❤️🩺
(*) Citováno z knihy Královna děsu aneb panická porucha – Cibulka, Honzák, Pilátová
